Pages

Sunday, March 15, 2015

Making a time for us

I used to love visits to the Toy Museum in Prague Castle when I was little. I´ve been telling myself for years that I have to go there again but I have been just postponing it because obviously there is no time. So me and my other half decided to make that time and it was worth it. Like a trip to the childhood (only Star Wars figures were added). The exhibition has a nice concept and as far as I am regarded not only children enjoy it :).
Not far from that place we made a few pictures in that day full of unusual type of light...

Jako malá jsem milovala návštěvy v Muzeu hraček na Pražském Hradě. Už roky si říkám, že se tam zase musím podívat, ale pořád to jen odkládám, protože přece není čas. Tak jsme si nedávno s mým milým čas udělali a stálo to za to. Je to jako výlet do dětství, přibyly tam akorát Star Wars figurky. Výstava je hezky koncipovaná a pokud mohu mluvit za sebe, užijí si jí nejen děti :).
Kousek od Hradu jsme taky v ten den plný zvláštního světla udělaly pár fotek...

xx

Audrey









Photographed by: Mikoláš Adlof

Sunday, March 8, 2015

8 Things I have learnt from being a vegetarian for two months

I have been making the effort not to buy leather accessories and shoes for a few years now. Then one day I suddenly decided to stop eating meat. It just doesn´t feel right from my point of view. So why should I keep doing it? Life is too short for that.
Later I found out that it is better to exclude a meat from your meals gradually. I openly admit that the level of my protein became lower and that I have also been tired during the first 6 weeks. Each body is different and I guess vegetarianism is not for everyone. But I still do hope that I will manage to gain a higher level of proteins back and that I will be able to continue being a vegetarian.
Anyway I really try to keep my mind open about this subject (although not always successfully) and I still think that each person has a right to decide whether to eat a meat or not. 
Here are a few things I have learnt since I became a vegetarian. 


1. When other diners ask me in a threatening voice: "But you aren´t a vegetarian are you?!" I say "I am, actually." And their faces look like I have just told them I was born like a scary alien. 

2. I cause another time of complete puzzlement when they find out I don´t eat fish and see food either. Surprisingly the argument that I don´t eat ANY animals doesn´t make it clear either. Now I am just a weird alternative hipster to them. 

3. Sometimes it isn´t easy going to restaurants with my non-vegetarian friends because there are not many meals I can choose from. No, smelly fried cheese isn´t a choice for me, really. And I don´t want to eat just salads.

4. I found out I need at least one vegetarian friend on my phone (or Facebook). Thanks god I do.

5. I am extremely happy when I find new meals that have high level of protein like tempeh, cicer and others. But my excitement isn´t always understood by others. I become may be even more crazy to them than before. 

6. When other diners decide to bake the whole animal, than carve it and eat it in front of me (I wasn´t prepared for that!) it feels even more disgusting for me than it was before. 

7. There are situation similar to those when I try to have a conversation about anti-discrimination and I point out that racist jokes really bother me. The immediate reaction is often "Ok, but listen to this one...this one is really funny!". And than the person goes on and on and I wish I was on another planet and he or she doesn´t stop until I look like I am going to explode. In this case many people start doing weird dead animal jokes I didn´t even know existed.

8. My mind feels much better. My superego can bother me with other things now. FINALLY.

And the attitude of your family and friends towards your decision of what to eat can also play its role. I´m quite lucky because my loved ones support me or at least respect my belief. For instance my sis Pearl eats oppositely (paleolithic) and it doesn´t create a problem for our relationship. And what is more important in today´s world than a mutual respect?

xx

Audrey


Už několik let se snažím nekupovat doplňky a boty z kůže. A nedávno jsem se rozhodla, že už nechci dál jíst maso. Nějak mi to pro mě zkrátka nepřijde správné. Tak proč bych to měla dělat? Na to je život příliš krátký.
Později jsem zjistila, že je lepší vylučovat maso z jídelníčku postupně a ne ze dne na den. Přiznávám, že mi klesla hladina bílkovin a že jsem se během prvních šesti týdnů cítila hodně unavená. Každé tělo je jiné a vegetariánství zřejmě není pro všechny. Přesto doufám, že se mi podaří si bílkoviny doplnit a že se k masu nebudu muset vracet.
Tak či tak, opravdu se snažím (i když ne vždy úspěšně) ponechat si v tomto ohledu otevřenou mysl a věřím, že každý má právo rozhodnout se, zda maso jíst bude nebo ne.
Tady je pár věcí, které jsem zjistila za poslední dva měsíce.

1.  Když se mě podezřívaví spolustrávníci zeptají výhružným hlasem “Ale nejseš prosim tě vegetariánka, že ne?!” Odpovím, že vlastně ano a výrazy jejich tváře jsou blízké reakci jako bych jim právě sdělila, že jsem se narodila jako děsivý vetřelec. 

2. Následně způsobím další vlnu naprostého zmatení, když je spravím o tom, že nejím ani ryby a mořské plody. Vysvětlení, že jednoduše nejím ŽÁDNÁ zvířata, překvapivě nic neobjasňuje.

3. Občas není jednoduché jít do restaurace s nevegetariánskými přáteli, protože si v menu nemám často z čeho vybrat. Smažák nebrat. A saláty nechci jíst pořád.

4. Zjistila jsem, že potřebuju alespoň jednu kamarádku-vegetariánku na telefonu (nebo na Facebooku). Díky bohu že mám. 

5. Jsem úplně nadšená, když najdu nova jídla s vysokým obsahem bílkovin, která jsem neznala nebo dříve nezkusila, jako třeba tempeh nebo cizrnu. Ale ne všichni moje nadšení sdílí. Často se jim spíše potvrdí, že se ze mě asi opravdu stává alternativní hipsterka. 

6. Když se moji spolustrávníci rozhodnou, že upečou celé zvíře, pak ho přede mnou porcují a sní (na to jsem nebyla připravená!), je to pro mě ještě hnusnější, než kdy před tím. 

7. Dochází k obdobným situacím jako když se pokouším mít konverzaci o anti-diskriminaci a upozorním člověka, který mě ještě příliš nezná, že mě rasistické vtipy dost štvou. Často je okamžitou reakcí: “Ok, ale poslechni si tenhle…ten je fakt vtipnej”! A dotyčný pokračuje tak dlouho, dokud nevypadám, že každou chvíli exploduji. V tomto případě se někteří lidé pokouší vymýšlet podivné vtipy o mrtvých zvířatech, což je jev mě dosud neznámý. 

8. Cítím se mnohem líp. Moje supergo mě pro změnu může otravovat s něčím jiným. KONEČNĚ.

Nemalou roli tedy hraje postoj rodiny a přátel. Já mam v tomto ohledu štěstí, protože moji nejbližší mě buď podporují a nebo alespoň moje rozhodnutí respektují. Například moje ségra Pearl jí v podstatě opačně (paleoliticky) a stejně nám naše rozdílné názory a jídelníčky nestojí v cestě. A co je v dnešní době důležitější než právě vzájemný respekt?

xx

Audrey



A ještě malý tip nejen pro vegetariány, vegetariánky, vegany a veganky : 
Útulná a originální kavárna VEG TEG. V Trojicé ulici číslo 8 najdete příjemnou atmosféru a sladké i slané delikatesy, které vynesou vaše chuťové buňky skoro do nebe :). A co ještě? Žádný pokrm neobsahuje palmový olej! 
Už jsem ochutnala tento čokoládový koláč Scotty´s a vynikající koláč s arašídovým máslem a brusinkami. Posledně jmenovaného jsem si musela dát dokonce dva kousky ;).

And a small tip not only for vegetarians and vegans: if you come to Prague (or live here) visit this innovative café called VEG TEG. In Trojická street number 8 you will find a cozy atmosphere and both sweet and salty delicacies that will make your gustatory cells come almost to heaven :). And what else? None of the meals there contains palm oil!
I have already tasted this great Scotty pie and another incredible pie with peanut butter and cranberries. I had to have two pieces of the last one ;).



    Photos from FB page VEG TEG 
    Fotky z Facebookové stránky VEG TEG

Sunday, February 15, 2015

Milan is my city


 As a Christmas present I gave Tom air tickets to Milan for the end of January. It seemed like a very good idea until we found out that the Italians don't turn on heating neither in cafes nor at home, so our next trip will probably be to some warm climate area. We had our accommodation again via couchsurfing and this time we lived in literally international flat with one Frenchman, three Chinese girls, one man from Colorado and our Italian host Marco, so we are full of experiences.

The city bewitched us! You enjoy it even more when you act like an Italian. So that's why you should have three espressos a day, eat pizza, pasta, canollo and drink prossecco to your lunch. Don't hurry, have a style and be in love to fit in completely and the tourists will ask you how to get somewhere. And what you cannot miss? Taking a walk in front of Dom is a must and if you didn't saw Da Vinci's Last Supper it's like you weren't in Milan at all. To have a good luck you have to turn around on bull's testicles in Gallery of Victorio Emmanuelle II., then explore all those luxury boutiques. Rest for a while and enrich your knowledge about Italian painters in la Brera picture gallery or a museum about history of fashion in Pallazo Morando is also a great choice. While you do all that, try to inhale the street style of this fashion capital and look around to see Chiara Ferragni taking a walk.

Have a lovely new week!
-Pearl

Jako vánoční dárek jsem dala Tomovi dvě letenky do Milána na konec ledna, což vypadalo jaký skvělý nápad až do doby, než jsme zjistili, že Italové nikde ani v kavárnách, ani doma netopí, takže příští výlet plánujeme spíše do teplých krajin. Bydleli jsme opět přes couchsurfing a tentokrát jsme se octli v doslova mezinárodním bytě s Francouzem, třemi Číňankami, Coloráďanem, a naším hostitelem, italským umělcem Marcem, takže zážitků máme plno.

Město nás zcela okouzlilo, zvláště si ho užijete, chováte-li se jako Italové. Pijte proto tři espressa denně, jezte pizzu, pastu, canollo a prossecco si dejte už k obědu. Nikam nespěchejte, mějte styl a buďte zamilovaní, pak dokonale zapadnete a turisté se vás budou ptát na cestu. A co nesmíte minout? Projít se před Dómem je základ, dále kdo neviděl Da Vinciho Poslední večeři Páně jakoby v Miláně ani nebyl. Pro štěstí se prý musíte otočit na býkových varlatech v Galerii Viktora Emanuela II. a zároveň prozkoumejte luxusní butiky. Odpočiňte si a obohaťte obrazy italských malířů v Galerii la Brera, skvělou volbou je také muzeum historie módy v Palazzo Morando. Při tom všem nasávejte street style centra módy a koukejte, jestli se zrovna nejde projít Chiara Ferragni. :)

Krásný nový týden!
 -Pearl




Coat, sweather Bonjour, sunnies and necklace: Lindex.
Kabát, Svetr Bonjour, sluneční brýle a nahrdélník: Lindex.



 




Sunday, January 25, 2015

Like Coco Chanel

Pants are through the history very debated part of our wardrobe. Firstly we all started with something that looked like a skirt in Prehistoric time. This habit changed with the invention of pants, which were intended to male fighters so they could move more easily. The tradition of men wearing pants and women skirts lasted very long time. The most known pioneer in wearing pants was George Sand. She provoked men and the whole society not only with the way she looked, but mainly with her novels. The world's view on lady's dressing forever changed Coco Chanel, my idol and ideal. Even more than the perfect models I admire, and I always will, her fearlessness to step out of line and do things differently. But still in the thirties of the 20th century the world famous actress Marlene Dietrich was arrested on her walk dressed in pants for sedition! Today when women enjoy wearing pants, it's considered as usual. But imagine man taking a walk in skirt, would he be considered as normal? Ahh how I hate the word normal, but that's a story for another time... :)
-Pearl

Kalhoty jsou skrz historii velmi diskutovaný kousek šatníku. Nejprve jsme vlastně všichni v pravěku začali u něčeho, co se velmi podobalo sukni. To se ale změnilo s vynálezem kalhot, které byly určeny mužům pro lepší pohyb při boji. Tradice mužů nosících kalhoty a žen sukní přetrvávala skutečně dlouho. Snad nejznámější průkopnicí kalhot byla spisovatelka George Sand, která provokovala muže a celou společnost nejen svým vzhledem, ale hlavně svými romány. Pohled na moderní oblékání ženy, ale rozhodně nejvíc ovlivnila Coco Chanel, můj idol a vzor. Dokonce víc než dokonalé modely obdivuji, a vždycky budu, její nebojácnost vystoupit z řady a udělat věci jinak. Ještě ale v 30. letech 20. století byla celosvětově proslulá herečka Marlene Dietrich zatčena během své procházky Paříží oděná v kalhotách za pobuřování! Když mají dnes ženy chuť vzít si kalhoty, tak je to považované za běžné. Když by si ale muž vyšel v sukni na procházku, byl by považovaný za normálního? Ahh jak já nesnáším slovo normální, ale o tom až zas někdy přístě... :)
-Pearl


 White pants and blouse are from Lindex, jacket from H&M and my boyfriend's bowtie. :)
Bílé kalhoty a halenka jsou z Lindexu, sako z H&M a motýlka mi půjčil přítel. :)





Sunday, January 18, 2015

Berlin, I love you!

All blogs, magazines and newspapers are full of the New Year's resolutions. So many people asked me what is mine. Honestly, I think it's all a big nonsense. If I want to do something, than I will do it without waiting for New Year to come. My boyfriend and I said to each other (before Christmas) that we wanted to at least every month travel somewhere and little by little see the world. First on our bucket list was Berlin, because I love the atmosphere there, which is different from any other place on the planet. It is definitely a consequence of its history and the Berlin wall, which divided the city to eastern and western block  for 28 years. Today's Berlin is a centre of many subcultures such as punkers, hipsters and every kind of fetishists. Everyone dresses as he/she feels and nobody is amazed by that, which is the mood you immediately catch. 
My travel tip: After you see tuorists crowded centrum and all "must see" monuments, go and take a walk in quarter called Kreuzberg and have a drink or bier in local bar. The most punk part of the city is just worth it. Otherwise there wouldn't be the best song from Bloc Party about it. (Listen to it below).
In Berlin I also tried for the very first time accommodation trough couchsurfing and I cannot speak highly enough about it. I met great people and the trip was even better. Do you have any experiences with couchsurfing?
And now here's just a question where do I fly this month? And the answer is Milan and I can't wait!

-Yours Pearl
(for all photos I thank to my Tom)

Všechny blogy, časopisy a noviny jsou teď plné novoročních předsevzetí. Takže se mě poslední dobou pořád někdo ptá, jestli já mám nějaké. Upřímně si myslím, že je to celé nesmysl. Pokud něco chci udělat, nemusím čekat do nového roku! S přítelem jsme si řekli (už před Vánoci), že chceme každý měsíc někam alespoň na víkend odjet. A postupně procestovat svět. Jako první na řadu přišel Berlín, protože prostě miluju tu jeho atmosféru, jakou nemá žádné jiné město na světě. Což je určitě důsledek jeho historie a všem známé Berlínské zdi, která město rozdělovala celých 28 let na západní a východní blok. Dnešní Berlín je také centrem všech možných subkultur jako punkerů, hipsterů a snad všechny druhy fetišistů. Každý si tady nosí, co chce a nikdo se nad tím nepozastavuje, což je nálada, která vás úplně pohltí
Cestovní tip: Až projdete turisty nacpané centrum a všechno, co musíte v Berlíně vidět, projděte se ve čtvrti Kreuzberg a sedněte si do nějakého místního baru na pivo nebo drink. Nejvíc punková čtvrť Berlína za to prostě stojí, jinak by o ní přece nebyla ta nejlepší písnička od Bloc party (poslechněte si jí níže).

V Berlíně jsem prvně vyzkoušela ubytování přes couchsurfing a nemůžu si to vynachválit, poznala jsem skvělé lidi a výlet si užila o to víc. Máte také nějaké zkušenosti s couchsurfingem? 
A teď už jen zůstává otázka, kam jedu tenhle měsíc? A odpovědí je Miláno a už se nemůžu dočkat! 

-Vaše Pearl
(za fotky děkuji mému Tomovi)

I grew up a little bit since my first visit in Berlin! :)
Trochu jsem vyrostla od mojí první návštěvy Berlína! :)

There is a wall....

 The Branderburger gate selfie is a must!
Selfie s Braniborskou bránou je nutnost!


Bloc Party: Kreuzberg <3 









Thursday, December 25, 2014

Have Yourself a Merry Little Chritmas...

Audrey  & Pearl would like to wish you a beautiful and meaningful Christmas and a happy year 2015!
We are already looking for surprises and challenges that a new year is bringing to us and we hope it will be acompanied by health, love and peace for all people around the world.


Audrey & Pearl Vám přejí krásné a hodnotně prožité Vánoce a šťastný rok 2015!
Už teď se těšíme, co za překvapení a výzvy nám nový rok zase přinese a přejeme si, aby ta dobrodružství každého jednotlivce na Zemi provázely zdraví, láska a mír.


                                               And Audrey ´s Christmas outfit can´t be missing :).
                                               A Audrey vánoční outfit nějak nemohl chybět :).




Sunday, December 14, 2014

Who are we?

Když někoho poznáme, snažíme si ho vždy někam zařadit, zaškatulkovat. Jakou nálepku nosíte zrovna vy? Je to poznat asi nejlépe, když si nejste jistí o jakém konkrétním člověku je řeč a protože si nepamatujete jména, tak se jednoduše zeptáte: A to je která? Dotázaný pak odpoví, to je ta...co je divná, ta co nemluví nebo ta co je hloupá. Proč se odsuzujeme tak snadno? A víme jací ti lidé vážně jsou? Samozřejmě, že nevíme. Často si o mně lidé myslí, že jsem slušná. Neříkám, že nejsem, ale nic není černobílé a každý z nás má v sobě více stránek. Tyhle fotky, které vznikly ve spolupráci s fotografy Diana Dalsasso a Chef Roussel, jsou důkazem, že umím být i bad girl. :)

When we get to know someone, we try to classify or categorize that person. What label are you wearing? You can find out when you don't  know about who are others talking about. You don't remember names so you just ask:"who is she?" Then you get the answer, that's the...wierd one, quiet one, ugly one, stupid one. Why do we judge so quickly? And do we really know what  the people are like? Sure we don't know. People often say how decent I am. I do not argue I am not, but nothing is black and white and we all have more sites inside. These pictures created in a cooperation with the photographers Diana Dalsasso and Chef Roussel prove that there's a part of a bad girl inside me, too. :)

XX
-Pearl