Pages

Thursday, August 18, 2016

Perfect holiday

You know what annoys me a little bit? When you come back from a holiday and the only way how people judge how much you enjoyed it is  how tan you are. Which is not a very good index in my case, because I have alabaster skin and I have SPF 50 on my skin the whole stay. I am certainly the most pale person on the beach... no wait Audrey is even more :D we always make jokes about this...So how do you know you really enjoyed your holiday? When you laugh, you're happy and you learn new things and taste local specialities. When you have only few photos in your phone, because you were more focused on being at these places than taking pictures of them. When you don't care about how much ice-cream it is "appropriate" to eat in a week. When you don't know what day, date or time it is, because why hurry? When you have so many good memories, that you are not able to to say which day what happened. And eventually when you feel there more like at home than on a holiday and we are at home at Rome. <3

Víte, co mně trošku někdy vadí? Když se vrátíte z dovolené a jediné, podle čeho lidé posuzují vaši dovolenou, je vaše opálení. Což zrovna s mojí porcelánovou pletí namazanou celou dobu faktorem 50 není moc dobrý ukazatel. Jsem určitě nejbělejší člověk na pláži, ne počkat ještě mě předběhne Audrey. :D Děláme si z toho vždycky vtípky…Takže podle čeho se pozná, že jste si dovolenou opravdu užili?Když se smějete, radujete, učíte se nové věci a ochutnáváte místní speciality. Když máte málo fotek v mobilu, protože jste na těch místech víc byli, než je fotili. Když neřešíte kolik zmrzlin je “vhodné” za týden sníst. Když nevíte co je za den, datum a ani vlastně hodinu, protože kam spěchat? Když máte tolik zážitků, že nejste schopní říct, jaký den se co stalo. A nakonec, když si tam vlastně připadáte spíš jako doma a to my v Římě jsme. <3










Sunday, August 7, 2016

It happens in Rome

          Rome is one of the cities that never bores you whether you visit it for the first time or you keep coming back for instance for the eleventh time (like me and Pear). You probably already know the walk from Colosseo and Foro Romano to Musei Capitolini. If you are not afraid of walking you might be able to go from the magnificent monument of Vittorio Emanuel through Via del Corso which is known as one of the best places for shopping. There are also brands that offer cloths made from Italy and for good prices - I am fond of Chopin Roma. One beautiful dress from there will be brought to me by Santa Clause (at least that´s what I´ve heard). If you are still not tired you are at Piazza del Popolo thinking about going upstairs to see the amazing view from park Borghese. But that must already be a second day because a mortal wouldn´t be capable of visiting all that in one day.
         I also like wondering near the places from my favourite movies from the eternal city - Fellini´s La Dolce Vita, Sorrentino´s La Grande Bellezza or the classic Roman Holiday with Audrey Hepburn. So La bocca della verita, Piazza di Spagna and Fontana di Trevi are definitely worth seeing as well. But the most important think is to truly enjoy Roma, let it breathe its special atmosphere on you and not to stress. I also have at least twice a day the Italian gelato  because it is just not the same anywhere else.
   
         Řím je jedno z měst, které ať už navštěvujete poprvé nebo jste tu třeba pojedenácté (jako já a Pearl), nikdy vás nebude nudit. Nejspíš už znáte procházku vedoucí od Kolosea, přes Forum Romanum až k Musei Capitolini. Nebojíte-li se chození, možná jste odtud stihli po obdivování majestátního památníku Vittoria Emanuela projít i celou Via del Corso proslulou mimo jiné jako jedno z nejlepších míst pro nakupování. Jsou zde i značky prodávající oblečení vyrobené v Itálii za přijatelné ceny - já jsem si oblíbila například Chopin Roma. Jedny krásné šaty mi odtamtud přinese Ježíšek (aspoň jsem to tak slyšela). Pokud Vám ještě stále stačí síly, nacházíte se na Piazza del Popolo a přemýšlíte, zda vystoupat na dech beroucí vyhlídku parku Borgese. To už je ale patrně druhý den, protože běžný smrtelník by vše výše jmenované za jeden den nezvládl.
          Ráda se procházím i po dalších místech, kde se odehrávají moje oblíbené filmové scény z věčného města - Felliniho La Dolce Vita, Sorrentinova La Grande Bellezza nebo klasické Prázdniny v Říme s Audrey Hepburn v hlavní roli. Ústa pravdy, Španělské schody a fontána di Trevi tedy určitě patří k tomu, co stojí za to vidět. Ale hlavní je si Řím užít a nechat na sebe dýchat jeho jedinečnou atmosféru, takže nezoufejte, pokud všechno nestihnete. Raději méně míst v klidu, než všechny bez vychutnání. Objevit zapadlou uličku nebo prožít malé dobrodružství se totiž patrně nepovede, pokud chcete mít vše jen podle plánu. Alespoň dvakrát denně si také nezapomenu dát italské gelato, které zkrátka nikde jinde tak dobré není.

xx

Audrey


                                  View on the city from park Borghese. Pohled na město z parku Borgese.


                                                 In front of one of the lovely villas in Via del Corso.
                                                 Před jednou z kouzelných vilek na Via del Corso.

In Piazza del Popolo. Na Piazza del Popolo.

                     Which ice cream shall I have this time? Btw loving the poster from Roman holiday in the background.
           Jakou zmrzlinu si mám dát tentokrát? V pozadí plakát z Prázdnin v Říme s Audrey a Gregorym.

                                        When my feet hurt horribly from all the walking, we switched shoes with my darling :D. I must find shoes in which I can actually walk - these looked promising but they disappointed me as well.
                                       Když mě nožky už strašně bolely z toho všeho chození, vyměnily jsme si s mým drahým obuv :D. Budu si muset pořídit boty, v kterých se dá chodit - tyhle vypadaly nadějně, ale díky tenké podrážce také zklamaly. 





                                                  Photographed by Raiden Beckford


Sunday, July 17, 2016

Straw hat and my relaxing books

          Books that I really relax with must be those that are not anyhow related to any sort of obligation. Compulsory texts for my studies and books and articles from the fields that I need to know for school or work are often enjoyable for me but I found out that it is not relaxing. I am that obsessive type of reader who does her extracts almost during the reading of Agatha Christie´s detective story. Pearl always makes fun of me that she can read 2 pages while I contemplate one paragraph. The number of my relaxing books is a reliable indicator of the amount of my leisure time at the moment. Lately there were only two or three books so you can figure out the rest.
          Anyway I enjoyed this reading and I enjoyed it my way. From my boyfriend´s library I took Kafka´s stories and I must say I never realized before that Metamorphosis makes me associate a life of a person with handicap in such a powerful way. I am also excited about the stories by the Canadian writer Alice Munro that my man recommended to me. It is mostly about women, feminist issues, clever plotlines and irony in heroines´destiny. Don´t expect happy endings  but the feeling that you are left with after reading this is worth it. One of the tales became a movie by Pedro Almodovar called Julieta and it was also in this year´s Karlovy Vary Film Festival.
And what books have you enjoyed lately?

         Knihy, u kterých si opravdu odpočinu, musí být ty, které pro mě ani vzdáleně nepřipomínají žádnou povinnost. Texty ke studiu a knihy i články z oboru/ů, které potřebuji do školy nebo do práce mě často také baví, ale zjišťuji, že u nich zrovna nerelaxuji. Jsem totiž takový ten typ obsedantního čtenáře, který si pomalu i u detektivky od Agathy Christie dělá výpisky a čte každou druhou větu dvakrát. Pearl se mi často směje, že přečte dvě stránky během toho, co já kontempluju nad jedním odstavcem. Počet nepovinných knížek je u mě tedy spolehlivým ukazatelem míry mého volného času. V poslední době se jedná jen o dvě nebo tři knihy, takže z toho lze leccos odvodit.
         V každém případě jsem si tohle čtení, i když ho nebylo moc, opravdu užila a po svém. O volném víkendu v horách jsem proto z knihovny vytáhla Kafkovy povídky a musím říct, že jsem si nikdy předtím neuvědomila, že na mě Proměna působí jako mistrně vykreslená paralela života člověka s handicapem. Nadchla mě také sbírka povídek od Kanaďanky Alice Munro, kterou mi doporučil můj muž a je vlastně hlavně o ženách. Feministická témata, nenásilné a zároveň důmyslné zápletky a ironie osudů hlavních hrdinek...Happy endy nečekejte, ale ten pocit, který ve Vás kniha Útěk zanechá, stojí za to. Jeden z nejpůsobivějších příběhů rozložených do třech povídek Náhody, Už brzy a Mlčení byl zfilmován a pod názvem Julieta uveden na letošním festivalu v Karlových Varech.
A jaké knížky jste si užili v poslední době Vy?

xx

Audrey



Outfit: Dress and shoes from Italian market. Hat: EMKO.






Photographed by Raiden Beckford

Sunday, July 10, 2016

Just the type of summer I like

        Poslední dobou se stalo tolik úžasných věcí, že ani nevím, kde začít. Už vím! Začnu tím, jak se mi splnil dětský sen vrátit se do šedesátých let za Beatles. Pracovala jsem totiž na kostýmech Paula McCartneyho, když přijel do Prahy. Pak jsem shodou okolností a doufám, že i díky mojí pracovitosti, dostala 20 lístků! Ano 20! A mezi svojí prací jsem měla asi 5 minut na to všechny přátele a rodinu obvolat. Myslím, že nezůstalo oko suché, když zpíval Hey Jude nebo Fool on The hill.
        Dále jak vidíte na fotkách, jsme byli s Audrey a s oběma našimi příteli ve Varech. Audrey spolu se svým přítelem na předávání právě ve Varech vyhráli cenu poroty ve výzvě od organizace Chodicí lidé “Řekni to po svém”. Vytvořili totiž video s názvem Jinakost není překážkou, které pomáhá bořit mýty o lidech s postižením. Na video se určitě podívejte pod článkem, stojí to za to.
        Včera jsem byla na svatbě svojí kamarádky, které jsem navrhla a ušila šaty a měla jsem tak její plnou důvěru udělat z ní nejkrásnější novomanželku. A z čeho mám největší radost? Že se mi to povedlo! Ale o tom vám povím zase v příštím příspěvku.
Navíc jsem ještě stihla jet na víkend za babičkou, naučit se už (skoro) na windsurfu a zajet si s přítelem na spontánní výlet do Vídně. Prostě léto, jak má být! A o tom podle mě život je, vzít všechny šance a plnit si sny. Je totiž nesmysl sedět doma a snít o koncertě Beatles, o světě bez předsudků nebo o tom, že se někdy v životě naučím surfovat. Musíme se zvednout a jít pro to něco dělat.
Jak si užíváte léto vy?
S Láskou
-Pearl

        Lately so many amazing things happened that I don’t even know where to start. I know! I’ll start by telling you how I fulfilled my childhood dream to go back to the sixties to see Beatles. I worked as a costume assistant on Paul McCartney’s concert in Prague. And then coincidentally and I hope also thanks to my hard work, I got 20 tickets to the show! Yes 20! And I had like 5 minutes during my work to call my friends and family. I think that everyone’s eyes teared up when he was singing Yesterday or Fool on the hill. 
        As you can see on the photos Audrey, I and our boyfriends were in Karlovy Vary (where Czech international film festival takes place every year). Together with her boyfriend they won jury award for a challenge of the organization “Chodící lidé” called "Tell it your way". They made a video named “Otherness is not an obstacle”, which is helping to break down myths and prejudice about people with disabilities. The video below is only in Czech language but if you are interested what it is about you can write us and we will send you Audrey´s translation.
        Yesterday I was at the wedding of my friend, whom I designed and sewed the wedding dress. So I had her full trust of making her the most beautiful bride. And you know what made me happy the most? I made it! But you will hear more about it in another post soon.
I also managed to go to my grandma for a weekend, to learn how to windsurf (almost) and to do a spontaneous trip to Vienna with my boyfriend. Just the type of summer I like. And I think that’s what life is about, to take every chance and fulfil your dreams. Because it’s nonsense to sit at home and dream about Beatles concert, world without prejudice or that I will someday learn how to windsurf. We have to get up and do something about it.

Love
-Pearl












Monday, July 4, 2016

Presentation of Pearl's "What time is it?" collection

Krásný den, naše milé čtenářky a milí čtenáři!
Dnes vám přinášíme malé poohlédnutí za prezentací mojí kolekce "What time is it?". A tak se můžete podívat alespoň na část onoho večera. To hlavní je na videu zachyceno: modely, modelky a jejich elegance. Co ale na videu neuvidíte, jsou emoce, které celým večerem proudily. Ať už počáteční strach nebo naopak následná radost, úleva, dojetí a nadšení. Co mě ale potěšilo nejvíc, byly výrazy v očích modelek. Abyste tomu totiž rozuměli, pro můj start up chodí ženy různých věků, charakterů a povolání, ale pár věcí mají společných, a to že jsou chytré, krásné a úspěšné. A i když si donedávna některé z nich  ani nepomyslely, že v nich dřímá modelka a tanečnice, tak nyní jsou si tím už jisté. A o to také šlo, nikoli o provedení choreografie jako z Brodwaye. Všechny ale trénovaly tak pilně, že to možná chvilkami i vypadá, jakoby tančily celý život. Tak se protančete dnešním příspěvkem, prohlédněte si naše zákulisní přípravy a hlavně v sobě najděte modelku!

-Vaše Pearl

Hello, our lovely readers!
Today we bring you a little look back of my presentation "What time is it?" So if you didn't have a chance to come, you can see at least a small part of that evening. The main is captured in the video below: the clothes, the models and their elegance. But what you can't see are those emotions that flew through the entire evening. I mean the initial fear or the following joy, relief and enthusiasm. But what pleased me the most was the look in the models faces. I must explain to you that for my starting brand walk women of different ages, characters and proffessions, but they have a few things in common: they are smart, beautiful and successful. And although some of them didn't even imagine that there's a model or a dancer snoozing in them, today they are sure of that. And that's what it was all about, not about a performance from Broadway. Well, but they trained so hard, that maybe it might few times look like they are dancing all their lives. So now dance through this post, check out our backstage preparations, but mainly find a model in yourself!

- Yours Pearl





















Photographed by Lucie Pávová and Raiden Beckford

Sunday, June 19, 2016

Goals and different type of goals

      Sometimes people say (again) that we are a lost generation: we have our smart technologies separating us from the reality, we take drugs and care about nothing, create nothing. I don´t know about you but I think it is a big nonsense. I meet more and more often young people who work and work, then work in fitness centres, plan and have a feeling that they never do enough. The current hashtag „goals“ reflects it as well – there not only work goals, now. Apparently there should also be a clear concept of what body we should “build” by regular workout, what perfectly healthy and aesthetic  snack we should eat next time and what our hair and makeup should look like every single minute. And don´t forget to be “successful”. The icing on the cake was when I was asked during a job interview what are my “material goals”.
      Are we under a pressure of high and artificial expectations? Do we chase after goals without enjoying life as it is with its small everyday surprises, with hair, body and snacks that are not perfect and allegedly not suitable for instagram but beautiful because they are ours? With these thoughts I made 3 days and a half completely free and went to the mountains. Finally I made a time for myself and for a person who is like my other half. And it was a paradise. A paradise where are no goals, no expectations and no plans. Sleeping, running out and seeing a horizon with cottages and valleys, laughing to everything and eating yummy stuff and watching stars. And then going back and letting a piece of this paradise to every day. I wish everyone allows herself or himself something similar ad I am convinced that the result would be a total absence of wars.

     O mojí generaci se občas (zase) mluví jako o té ztracené: jsme napojeni na chytré technologie odtržení od reality, bereme drogy a nic nás nezajímá, nic moc prý nevytváříme. Nevím, jak vy, ale mě to přijde jako pěkná blbost. Naopak se čím dál častěji setkávám s mladými lidmi, kteří pracují a pracují, pak makají ve fitku, plánují a vyznačují se pocitem, že nikdy nedělají dost. Odráží se to mimo jiné i ve všudy přítomném hastagu „goals“ – ten se nevztahuje jen na práci, teď už máme mít jasno i v tom, jaké tělo si chceme pravidelným cvičením vybudovat, jakou dokonale zdravou a estetickou svačinu si dáme a jak by měly vypadat každou minutu naše vlasy a náš make-up. Přitom všem samozřejmě nezapomeňme být ve všem „úspěšní“. Korunu tomu nasadil můj nedávný pohovor, kde jsem byla tázána, jaké mám „materiální cíle“.

     Tlačí na nás až příliš vysoká a umělá očekávání? Honíme se za cíli, aniž bychom si užívali život jako takový s každodenními malými neplánovanými překvapeními, s vlasy, tělem a svačinou, které nejsou perfektní, údajně se nehodí na instagram, ale jsou krásné proto, že jsou naše? S těmito myšlenkami jsem se rozhodla udělat si ve svém strukturovaném diáři celé 3,5 dny volna v horách. Konečně jsem si udělala čas sama na sebe a na člověka, který je jako moje druhá polovina. A byl to ráj. Ráj, kde nejsou žádné cíle, žádná očekávání ani plány. Dlouho spát, vyběhnout ven a vidět horizont s chalupami a údolími, všemu se smát, jíst dobroty a pozorovat hvězdy. A pak přijet zpátky a kus toho ráje vpustit do každého dne. To bych přála úplně každému na světě – dovolit si něco podobného. A jsem přesvědčená, že výsledkem by byla totální absence  válek.  

xx
Audrey








Za modré denimové šaty Haily´s Betty moc děkuji TrendyBe, najdete je na ZOOT. Náhrdelník mi dal přítel a je od Helen Dubin, odkaz jsem našla třeba zde
Thank you, TrendyBe for this lovely blue denim dress, you can find it on ZOOT. Necklace was a gift from my boyfriend and it is by Helen Dubin, I found a link here








Photographed by Raiden Beckford

Sunday, May 22, 2016

Pearl's "What time is it?" collection


Ležel přede mnou prázdný papír, tužka a nápad na novou kolekci. Chtěla jsem vytvořit něco, co nebude kopírovat neustálé střídání skinny jeans a zvonáčů, a pak mi to došlo, co si vzít inspiraci od někoho, kdo uměl oblékání nejlépe? Ano, od našich předků a přetvořit tak jednotlivé historické trendy do dnešní doby. Proto vznikla kolekce o osmi modelech inspirovaná různými obdobími. Začíná u gotiky, renesance a baroka přes hravé rokoko a pravidelný klasicismus se vydává na chvíli do anglického viktoriánského období a končí u secese a hranatého kubismu. Dalším krokem pro mě bylo pokračovat v mém pojetí módy, tedy vybrat si pro každý model múzu, skutečnou ženu, které model sedne nejlépe. Až přede mnou najednou na zkoušce stály úspěšné a ambiciózní ženy, matky, dámy a mladé slečny s posláním. A tak vznikla moje druhá kolekce nehledě na předsudky k věku, výšce váze nebo čemukoliv jinému.  Zároveň jsem se ale nově vydala i ekologickou cestou a vybrala si látky, které jsou šetrné k přírodě, organické, fur-free, veganské a s ohledem na lidi, kteří je vyrábí. Za uskutečnění mých vizí a ideálů, ale nejvíce vděčím celému svému týmu, rodině, mému příteli a všem sponzorům na crowfundingu. Děkuji  
Z celého srdce

-Pearl

There was a plain paper in front of me, a pencil and an idea. I wanted to create something, that wouldn’t constantly repeat skinny jeans and bell bottoms and then I realized, that I could take an inspiration from someone who could dress the best. Yes, our ancestors and remake individual historical trends to our times. That’s the reason why a small collection of eight models inspired by different time period was created. Starting with Gothic, Renaissance, Baroque,through playful Rococo, traveling for a moment to the English Victorian era and finishing with Art Nouveau and square Cubism. Another step for me was to continue in fashion from my point of view, therefore pick for every model my muse, a real woman, who will wear the clothes the best. And suddenly before me were ambitious women, mothers, ladies and young girls with a mission. And that’s how my second collection was created, notwithstanding on prejudices in age, height, weight or anything else. Newly I also took an ecological path and I chose fabrics which are friendly to nature, organic, fur-free, vegan and with regards to the people, who produce them. For the realization of my dreams and visions I am grateful to my whole team, my parents, and my boyfriend and to all of the sponsors on a crowd-funding website. Thank you!  
From the bottom of my heart

-Pearl